Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním systémem a projevující se zánětem kůže. K onemocnění jsou náchylnější krátkosrstá a krátkolebá plemena.

V populaci psů a koček se běžně vyskytuje v malém množství jako komenzálové - zdravým jedincům nezpůsobuje žádné problémy, u jedinců s oslabenou imunitou však působí vleklé obtíže. Jejich aktivace a namnožení se projevuje klinickou demodikózou. K tomuto dochází při poškození nebo oslabení imunity. Může se jednat o dědičné defekty imunity nebo o dlouhodobý vliv závažných chronických onemocnění (např. nádory), vliv má i  dlouhodobé podávání imunosupresivních léčiv (např. kortikosteroidy). Feny, u kterých se ve vrzích objevují štěňata s demodikózou, by měly být vyřazeny z chovu, protože kromě přenosu parazita přenášejí také genetickou predispozici k onemocnění a demodikóza se tak může v chovu určitého plemene dále šířit.

Forma lokalizovaná – je nejlehčí formou, vyskytuje se především u štěňat (juvenilní demodikóza) ve věku 3-10 měsíců. Nacházíme začervenalá okrouhlá místa bez srsti se zvýšenou tvorbou jemných šupin, převážně na hřbetě nosu, na čele, kolem očí. V 90% případech vymizí spontánně, v 10% přechází do formy generalizované.

Forma generalizovaná – projevuje se chronickým zánětem kůže se zvýšeným šupinatěním, ztrátou srsti, tvorbou krust, zhrubnutím a zčernáním kůže. Může dojít k sekundární bakteriální infekci, kůže je pak zesílená, načervenalá (odtud název červená prašivina), s puchýřky se serózním, později hnisavým a krvavým obsahem. Postižení psi nepříjemně zapáchají. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v zánět kůže v meziprstí – pododemodikóza.

Demodikóza nebývá svědivá, v případě sekundární bakteriální infekce se však svědění objevuje.

Prokazujeme samotné parazity, a to vyšetřením hlubokého kožního seškrabu, vytržených chlupů, obsahu pustul a biopsií kůže.

Demodikóza u mladých psů, zejména v lokalizované formě, většinou odezní spontánně. U dospělých zvířat vyžaduje dlouhodobou terapii, protože lokalizace parazita v chlupových folikulech způsobuje vyšší odolnost proti povrchově aplikovaným přípravkům. Prvním krokem je úplné ostříhání zvířete. Následuje odstranění šupin a krust speciálním šamponem a nakonec opakované koupele v přípravcích působících proti demodexu. Doplňková terapie spočívá v podávání vitaminu E, antibiotik, příp. posílení imunitního systému organismu.

Vzhledem ke stoupající tendenci výskytu demodikózy by jí měla být věnována pozornost a zvířata, která demodikózu prodělala, by neměla být použita v chovu – týká se to jak fen, tak psů. K reprodukci by se neměla používat zvířata s akutní demodikózou - to znamená nekrýt fenu, která má viditelné stopy demodexu na kůži a nepoužívat ke krytí ani takto postiženého psa. Pokud se u jedince plánovaného pro chov demodex někdy vyskytl, je nanejvýš vhodné vybírat k němu partnera, který demodexem nikdy netrpěl.

Desinfekce prostředí není nutná, neboť volně žijící trudníci rychle ztrácejí schopnost infekce.