Selhání ledvin může postihnout zvířata v jakémkoliv věku, nejčastěji ve středním a starším věku. Jedná se o kritický stav, který bez včasné a adekvátní léčby vede ke smrti. Ledviny nejsou schopny plnit svou funkci a rozvíjí se klinické příznaky.

1. prerenální (před ledvinami) – ledviny nejsou dostatečně zásobeny krví, například při dehydrataci, rozsáhlých ztrátách krve, srdečním selhání
2. renální (v ledvinách) – toxické látky(etylenglykol), těžké kovy (olovo), rodenticidy (přípravky na hubení hlodavců), některá antibiotika, anestetika, infekce – leptospiróza, borelióza
3. postrenální (za ledvinami) – obstrukce vývodných cest (močové kameny) nebo ruptura vývodných cest močových (při autoúrazech a jiných traumatech).

U prerenálního selhání se léčba zaměřuje na vyvolávající příčinu, to znamená léčba selhání srdce, dehydratace a podobně. U postrenálního selhání je nutná stabilizace pacienta, konzervativní nebo chirurgické řešení obstrukce (kaménky, močový písek).

U renálního selhání je nutná intenzivní infuzní terapie několikrát denně, zajišťující normalizaci vodního a elektrolytového metabolismu. Z tohoto důvodu je vhodnější hospitalizace pacinta. Je nutná léčba uremických komplikací – léčba zvracení, průjmu, podpůrná výživa. U pacientů ve vážném ohrožení života a při selhání konzervativní terapie je možná dialyzační terapie, která je však velice nákladná jak finančně, tak časově a ne zcela bez rizika. Konzervativní terapie je možná - dialyzační terapie, která je však velice nákladná jak finančně, tak časově, má svá rizika a v našich podmínkách je zatím nedostupná.

Relativně dobrá prognóza je u pre- a postrenálního selhání, horší prognózu má renální selhání, přičemž platí, že čím dříve je selhání ledvin rozpoznáno a zahájena terapie, je prognóza lepší.